Menorská architektura je jedinečná a výrazně se odlišuje od staveb na ostatních Baleárských ostrovech i na španělském pobřeží. Místní kuriozitou jsou nekonečně dlouhé nízké kamenné zídky (parets), které rozdělují území na malé čtvercové parcely (tanques). Tento záhadný labyrint z kamení by prý vytvořil zeď o délce 15 000 kilometrů. Zídky vznikaly v průběhu minulých století; majitelé políček ve snaze zúrodnit svou půdu donekonečna sbírali kamení a pokládali ho na sebe na hranici svého pozemku. Vznikla tak zídka, která oddělovala jejich majetek od sousedů, ochránila úrodu před větrem a zabránila dobytku opustit pastvinu. Zajímavé je, že přestože kamení není spojeno žádným pojivem, drží pohromadě již po několik staletí. Vchod na pole či pastvinu je většinou ozdoben rustikálními dřevěnými vraty (barreres), která se vyrábějí z kmene divokého olivovníku. Předpokládá se, že první zídky vznikly již před 1 000 lety. Zatímco symbolem sousední Mallorky se staly větrné mlýny, ostrov Menorca charakterizují právě typické kamenné zídky, které upoutají vaši pozornost již při prvním pohledu z letadla.
Původní menorské domky jsou typickým příkladem staveb, které jsou dokonale přizpůsobeny podnebí a prostředí. Jediným stavebním materiálem, který byl v minulosti k dispozici, byl mořský vápenec a olivové dřevo. Přesto se podařilo vytvořit stavby, které již po staletí přežívají. Vesnické kostelíky, malé a jednoduché domky s komíny, zelenými dřevěnými okenicemi a fasády ozdobené květy bouganvilií dodávají vesničkám neodolatelné kouzlo. Domky jsou postavené z mořského vápence, který by byl postupně zničen působením severního větru a silného slunečního záření. Proto Menorčané své domky dvakrát ročně bílí vápnem, které má dezinfekční účinky a jehož bílá barva účinně odráží sluneční paprsky. Střechy jsou postavené v arabském stylu a mají vápnem obílené okapy, dešťová voda se tak dezinfikuje a je sváděna přímo do nádrže na dvoře. Typickou barvou menorských vesniček je tedy sněhobílá, která krásně kontrastuje se zelení okenic a červenými květy. Ve vnitrozemí ostrova najdete pravé venkovské statky, které stojí většinou na kopci uprostřed soukromého pozemku. Severní stěna domků nemá téměř žádná okna, aby byl dům chráněn před větrem. Vchod bývá na jižní straně, část dvorku je většinou zastřešena a má sloupy s pěknou klenbou (porxada). Právě tam se odehrává rodinný život, lidé tu v pozdní odpoledne sedí a klábosí až do setmění. Často stojí před nádvořím jedna nebo dvě mohutné palmy a nádrž, do které je okapy přiváděna dešťová voda. Vedle statku stojí většinou stáje, pec a místo na mlácení obilí. Na okolních polích a pastvinách najdete většinou původní koryta na krmení dobytka a kamenné stavby (barraques), kam se stádo uchýlilo při špatném počasí. Úkryty pro dobytek mají tvar kulaté pyramidy, jsou vystavěny stupňovitě a turisté si je často pletou s megalitickými památkami - tzv. talayoty.
V okolí přístavu v hlavním městě Mahónu jsou patrné anglické stavební vlivy. Zvedací okna neboli guillotine, balkóny s prosklenými okny a mosazné kliky - to vše tu poprvé zavedli právě Angličané. Příkladem kontrastu anglické a menorské architektury je čtvrť Es Castell (za Angličanů Georgetown), kde jsou přímé a pravoúhlé ulice v protikladu s typickým labyrintem uliček v menorských vesnicích a městech.V Ciutadelle najdete překrásné aristokratické paláce z konce 16. století, postavené z mořského vápence. Městské panské domy mají světlou fasádu s lucerničkami, kovaným zábradlím balkónů a typickými zelenými žaluziemi. Zajímavé jsou i jejich vnitřní dvorky s bohatou květinovou výzdobou, které se v době svátku svatého Jana stávají dějištěm těch nejodvážnějších akrobatických kousků jezdců na koních. Gotická katedrála pochází ze 14. století, zajímavostí je původní arabský minaret.
Na pobřeží ostrova uvidíte často malé kamenné rotundy, které v minulosti sloužily jako strážní věžičky (atalayas). Většina z nich byla postavena již v 16. století, kdy byla Menorca častým terčem nájezdů pirátů. V 18. století je využila při pozorování situace na pobřeží také britská vojska. Menorca byla zapojena velmi brzy do systému námořní signalizace a bylo postaveno velké množství majáků. Jejich optická zařízení původně využívala olejových lamp s knotem, později petrolejových, v současnosti elektrických. Dnes je signalizace plně automatizovaná a používají se fotoelektronické karty, které nahrazují přítomnost strážce majáku. Velká část majáků již ztratila svůj původní význam a stala se tak pouhým symbolem pobřeží ostrova.