Menorca je jedním z nejbohatších míst na archeologická naleziště ve Středozemním moři. Proto bývá často nazývána "muzeem pod širým nebem". Po celém ostrově jsou roztroušeny vzácné památky z dob dávných megalitických civilizací. Na jeden kilometr čtvereční najdete aspoň dvě megalitické stavby. Chcete-li poznat toto archeologické bohatství ostrova, doporučujeme si zakoupit turistickou mapu, na které jsou památky graficky vyznačeny.
Na počátku 3. tisíciletí přišli na ostrov lidé, kteří žili v podlouhlých kamenných stavbách. Předpokládá se, že první obyvatelé ostrova neměli problémy s nepřítelem, protože se nedochovaly žádné obranné stavby. Tato primitivní společnost pohřbívala své mrtvé v hrobech ve tvaru truhly nebo v jeskyních vyhloubených v půdě. Toto období kultury se vyznačuje výrobou keramiky a nástrojů z kovu a nazýváme ho pretalayotické.
Talayotická kultura, která následuje, začíná asi v roce 1 400 př. Kristem a končí s příchodem Římanů. Její jméno je odvozeno od názvu jedné z nejstarších staveb na ostrově, tzv. talayotu. Tento druh staveb se začíná stavět na Menorce již kolem roku 1 500 př. n. l. Talayot stojí většinou na malém vršku, má tvar kuželovité věže a je postaven z kamenů pravidelných rozměrů, které se směrem nahoru zmenšují. Některé talayots dosahují rozměru ve výšce a průměru až 12 metrů. (Torelló, Trepućo, Torre d´en Gaumés). Zajímavé je, že slovo talayot mělo prý původně hanlivý přídech, protože označovalo polorozpadlé strážní věže - atalayas. Téměř všechny talayoty, které se až dodnes zachovaly, mají masivní konstrukci a jen výjimečně umožňují přístup do interiéru (Sant Agustí). Předpokládá se však, že v době své výstavby měly talayoty uvnitř chodby a zákoutí, ze kterých se dalo vystoupit do rozlehlejší místnosti. Vnitřní struktura talayotů však bohužel nebyla zachována. Stavby měly pravděpodobně hlavně obrannou funkci. Existuje však i hypotéza, že prázdný interiér mohl sloužit k ukládání předmětů cenných pro společenství a v případě útoku mohlo horní podlaží sloužit jako útočiště pro nejbezbrannější obyvatele osady. Nálezy lidských ostatků také dokazují, že mohly být využívány jako pohřebiště. Menorské talayoty mají souvislost s podobnými stavbami na Sardínii či Korsice.
Nejlépe zachované stavby: nejvyšší stavba - Torellonet Vell (poblíž letiště), dále Torre d´en Gaumes, Talatí d´en Dalt, Trepucó, Torelló, Curnia (u Mahónu), Torre Llafuda (u Ciutadelly), nejlépe zachovalý interiér - Sant Agustí Vell.
V okolí talayotů se nacházejí zbytky kruhových obydlí, nazývaná círculos. V posledním období talayotické kultury vznikaly osady úctyhodných rozměrů. Osada byla obvykle obklopena stěnou z velkých kamenů, s jednou nebo více branami, které se mohly zevnitř zavřít plochým kamenem (Torre d´en Gaumés, Son Catlar a Trepucó). Přítomnost těchto valů stejně jako talayotů dokazují existenci společnosti s potřebou obrany vůči okolí, možná proti jiným společenstvím na ostrově. Osady velikých rozměrů a stavba větších obydlí dokládají také zvýšení počtu obyvatelstva.
V období talayotické kultury se začalo pohřbívat do bárkových hrobů tzv. navetas, které byly v mnoha případech postaveny v blízkosti osad. Jednalo se o malé kamenné stavby s miniaturním vchodem, které svým tvarem připomínají převrácenou loď. Nejstarší navetas vznikaly již v pozdním pretalayotickém období, měly oválný nebo kulatý půdorys a sloužily pouze jako obydlí. Později se jejich půdorys protáhl a teprve v období talayotické kultury se navetas staly místem posledního odpočinku. Bárkové hroby měly dvě patra, horní podlaží sloužilo k vysoušení mrtvol a spodní jako kostnice. Předpokládá se také existence vstupní chodby. Na rozdíl od pretalaoytických staveb se tyto bárkové hroby dochovaly v dobrém stavu až do dnešních dnů. Stejné bárkové hroby nebyly nalezeny na žádném jiném místě na světě a jsou dodnes předmětem archeologických výzkumů.
Nejlépe dochované stavby: Naveta d´en Tudons (u Ciutadelly), Biniac, Llumena, Binimaimut, Rafal Rubí a Son Morell.
Tento pohřební zvyk se mění s rozvojem talayotické kultury, která spadá do tzv. doby železné. Opouštějí se bárkové hroby a začíná se pohřbívat do přírodních nebo vyhloubených jeskyní ve stěnách roklí, v zátokách, v pobřežních skalních stěnách. Na ostrově Menorca existují různé nekropole tohoto typu, v některých z nich najdete až desítky pohřebních jeskyní.
Nejlépe dochované nekropole: Calescoves (u Sant Climent) a Cala Morell (u Ciutadelly).
V roce 1995 byla objevena jeskyně, ve které bylo nalezeno asi 1200 předmětů z doby talayotické. Mimo jiné byl objeven malý přívěšek ve tvaru válečku, který obsahoval lidské vlasy. Při vlasové analýze bylo zjištěno, že na Menorce existovaly dvě lidské rasy: velcí, hubení a malí, tlustí. Archeologické práce i nadále pokračují.
Talayotická doba však přináší i jedinečné a záhadné památky, tzv. taulas, což znamená katalánsky stoly. Tyto památky byly postaveny ze dvou velkých bloků kamene, z nichž jeden byl ve vertikální poloze, upevněný v podloží, druhý položený vodorovně na prvním tak, že celek vytváří velké písmeno T. Proto bývá často taula srovnávána s indickým posvátným "tau". Některé tauly jsou vysoké až 4 metry a oba kameny dohromady váží asi 25 tun. Na ostrově se nachází asi 30 taul, z toho je však pouze 8 dochovaných. Tato záhadná konstrukce se nachází uvnitř prostoru s absidou, v jehož zdech se objevují ve stejné vzdálenosti velké vertikální kamenné bloky, které sloužily k oddělení jednotlivých prostorů. Obvykle tam bývají i malé výklenky pro obětní dary věřících. Existují také důkazy o tom, že v interiérech jednotlivých prostorů se udržovaly stále ohně a byla obětována mladá zvířata (ovečky, kůzlata a telata). Náboženský účel menorských taul, které nebyly objeveny na žádném jiném místě, je zcela bez pochyby. Předmět kultu a hlavně funkce ústřední konstrukce ve formě písmene T zůstává však až do dnešní doby předmětem dohadů. Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že taula tvořila centrální sloup v prostoru. Jiní zase stavbu považují za zdroj božské energie či spojení mezi zemí a vesmírem. Další se domnívají, že šlo o obětní oltář. V poslední době se objevila i hypotéza, že taula má astrální význam. Všechny tauly jsou totiž natočeny stejným směrem, a sice k jasným hvězdám. Předpokládá se, že každá osada měla jen jednu taulu ve veřejném prostoru poblíž talayotu. Tato skutečnost dává za pravdu domněnce, že tauly byly v posvátném území a sloužily k náboženským obřadům obyvatel obce. Přesto však zůstávají tauly dodnes zahaleny tajemstvím.
Nejlépe dochované stavby: Trepucó, Torre Trencada, Talatí de Dalt (s podpěrným sloupem), Torre Llafuda, Torre Llisá Vell, Torre d´en Gaumes a Binimaimud.
Z období první kristianizace (5. století) se dochovalo pět starokřesťanských bazilik (Son Bou, Es Cap des Port de Fornells, Es Fornás, Isla del Rey a Isla d´en Colom). Tento počet představuje nejvyšší koncentraci památek tohoto typu ve Středomoří. Zajímavá je bazilika v Son Bou, protože má zajímavý půdorys a křtitelnici ve tvaru kříže. V bazilice v Es Fornás zase uvidíte překrásnou mozaiku se zoomorfními výjevy a půlkruhovou křtitelnicí. Archeologické výzkumy probíhají v bazilice na ostrůvku Isla d´en Colom.