Třetí největší město ostrova bylo založeno roku 1304 a je vyhlášené výrobou sýru, obuvi a zmrzliny. Většina sýráren leží podél hlavní silnice mezi Ciutadellou a Mahónem. Chcete-li si sýr koupit domů, udělejte to právě tady, protože je tu levný. Někdy nabízejí i ovčí sýr z pasterizovaného mléka. V Alaioru samotném nenajdete žádné významnější historické památky, v okolí však najdete celou řadu kamenných megalitických staveb. Nedaleko městečka najdete také půvabný hřbitov, který vznikl již za maurské nadvlády. V 17. století byla část Alaioru zničena zemětřesením. Největší rozkvět zažilo město na počátku tohoto století.
Páté největší městečko ostrova má 3 700 obyvatel. Historie Ferreries je nejasná, protože se nedochovaly žádné dokumenty. Ferreries patřilo k obci Es Mercadal a k pevnosti Santa Agueda. Postupně se však obec v údolí rozrůstala a nabývala na významu. Název městečka byl pravděpodobně odvozen od la Ferreria, což znamená kovářství. Tato živnost byla ve vesničce velmi rozšířena. Na začátku 14. stol. mallorský král Jakub II. založil farní kostel sv. Bartoloměje. Současný kostel byl postaven na místě původního kostela až v 19. století. Roku 1870 byla přistavěna kaple Všech svatých a roku 1884 nová zvonice. Krásné jsou sošky svatých a oltář. Teprve v 19. století získala osada statut obce. Vyrábí se tady bižuterie a velmi kvalitní obuv, značka Jaime Mascaró patří mezi nejprestižnější v celém Španělsku. Z Ferreries se dají podnikat krásné výlety na severní a jižní pobřeží. Nedaleko vesnice najdete kaňon Barranc d´Algendar, jehož údolí se vyznačuje bujnou vegetací a úrodnou půdou. Je zde možné navštívit i prehistorickou osadu Son Mercer de Baix.
Tato kouzelná vesnička se nachází v samém středu ostrova na úpatí hory Monte Toro a má 2 500 obyvatel. Jméno obce bylo odvozeno od slova mercat (trh). První zmínky o vesnici najdeme již v historických pramenech z roku 1301, dlouholetou tradici tady má výroba cukrářských výrobků. Ve vsi najdete kasárna španělské armády, několik stylových restaurací s tradiční menorskou kuchyní a obchodů s uměleckými předměty. Nízké domky mají bílou fasádu, zelené dřevěné okenice a jsou zdobeny nádhernými květinami. V létě sem k večeru často přijíždějí turisté, kteří se po návratu z pláží chtějí dobře navečeřet. Vesnička leží asi 60 metrů nad mořem uprostřed luk, polí a pastvin a je výchozím bodem pro mnoho pěkných pěších výletů do okolí. Dnes žijí obyvatelé vsi hlavně ze zemědělství, zpracování dřeva, stavebnictví a cestovního ruchu. Velmi pěkným zážitkem jsou svátky sv. Martina (v polovině července). Uličkami prochází procesí v barevných dobových kostýmech a projíždějí jezdci na vyzdobených koních. V Mercadalu byl v době anglické okupace uveden do provozu první kamenný veřejný vodojem. Anglický guvernér Richard Kane tady nechal postavit obrovskou nádrž, která sloužila jako zásobárna dešťové vody. Obsah nádrže byl údajně 340 tun a vodojem vyřešil častý problém s nedostatkem vody v letních měsících. Ještě dnes se můžete na vodojem Aljub jít podívat. Každou sobotu mají domorodci vodojem od 8 do 10 hodin k dispozici a odnášejí si v kanystrech nechlorovanou pitnou vodu, která chutná lépe než voda z vodovodu. Vodojem najdete mezi uličkami Carrer de Ciutadell 2 a náměstíčkem Pla de ses Eres 44.
Městečko leží východně od Mahónu na jižním břehu rozlehlého ramene přístavu. Založení městečka souvisí s nejmocnější pevností západního Středomoří - Sant Felipe. Britové postavili nedaleko této mocné bašty posádkové město, které pojmenovali na počest britského krále Jiřího III. - Georgetown. Za španělské nadvlády se název obce změnil na Es Castell (hrad). Es Castell je nejvýchodnějším místem Španělska a je oblíbeným prázdninovým letoviskem britských turistů. Půvabný záliv Cales Fonts je doslova obložen bary a restauracemi, z kterých se lákavě line vůně středomořských specialit. V centru obce najdete bary a kavárny, které svou nabídku zcela přizpůsobily zvykům a požadavkům anglických hostů.
Obec leží asi 5 kilometrů jižně od hlavního města uprostřed úrodné roviny, kde se pěstuje ovoce a zelenina. Po příchodu Francouzů v roce 1856 se zde usídlili drobní zemědělci. Francouzi nechali postavit farní kostelík, který byl zasvěcen francouzskému králi Ludvíku IX. Mezi největší zajímavosti vesničky patří půvabný mlýn Molí de Dalt, kde se dnes nachází muzeum. Mlýn byl v provozu až do roku 1949, kdy ho poničil silný severní vítr. V muzeu najdete předměty, které připomínají dobu, kdy se mlýn skutečně používal na mletí mouky.